Led 292011
 
Olympus OM-40

Po nějaké době se opět vracím k OM systému Olympusu. Dalších pár dílů se věnuje fotoaparátům Olympus OM s dvouciferným označením: OM10, OM20, OM30 a OM40.

 

 

 

Olympus OM-XX

V roce 1978, šest let po zavedení legendární (O)M-1, začala firma Olympus vyrábět přístroje řady OM s dvouciferným označením. Celá tato série zrcadlovek se vyznačuje naprosto shodným bajonetem OM o vnitřním průměru 46 mm a úhlem otočení 70°, takže se daly použít všechny objektivy a adaptéry vyrobené pro OM-1 až 4.

Série OM-XX však byla zaměřena na fotoamatéry, takže konstrukčně byly tyto přístroje značně ochuzeny. Tělo mělo plastové díly, takže bylo méně odolné. Zrcátko bylo hlučnější a vyskytovaly se větší vibrace. Otočný prsten kolem bajonetu, kterým se volil čas, zmizel. Přístroje byly poloautomatické, pouze při namontování „Manual adapteru“ bylo možno fotografovat v manuálním režimu. Matnice byla pevná, hledáček zobrazoval pouze 93% fotografované scény, místo 97% u OM-1 až 4. Jediným moderním prvkem byly diody v hledáčku, ukazující správnou expozici, namísto ručičkového ukazatele.

 

Olympus OM-10

Olympus OM-10 byla jednooká zrcadlovka na kinofilm s pentaprismatickým hledáčkem. Rozměry těla byly 135x84x50 mm a hmotnost 430gramů. Závěrka byla štěrbinová, plátěná, s horizontálním chodem. Přístroj byl napájen dvěma bateriemi LR44. Časy závěrky byly 2s – 1/1000s. Tělo je vybaveno kontakty pro motorový převíječ a elektronickou samospouští s délkou chodu přibližně 12s. Zvětšení hledáčku bylo 0,92x s 50mm objektivem při zaostření na nekonečno. Sáňky pro blesk měly pouze „X“ kontakt a synchronizační čas byl 1/60s. V hledáčku se pomocí diod, vedle číselné stupnice, zobrazovala v jedenácti krocích rychlost závěrky a indikace nabití blesku. Měření expozice bylo automatické, TTL s prioritou clony. Korekce expozice byla +-2EV. Nastavení citlivosti filmu bylo možné v rozmezí 25 – 1600 ISO. Pomocí „Manual adapteru“ bylo možné nastavit ručně čas v rozmezí 1s – 1/1000s. OM-desítka byla k dispozici v černé i ve stříbrné barvě.

Olympus OM-10 - na stříbrném modelu si všimněte namontovaného Manual adapteru

Olympus OM-10 - na stříbrném modelu si všimněte namontovaného Manual adapteru

 

Unikátní systém měření světla systémem TTL v poloze přepínače na „Auto“ pracoval následovně: je-li expoziční doba mezi 1/1000 – 1/60 s, expozimetr měřil se zdůrazněným středem. V rozsahu časů 1/30 – 2 s měřil integrálně. Závěrka byla samozřejmě vybavena Computogramem (černobílý obrazec, který supluje „průměrný obraz“ neboli střední šedou. Tento obrazec byl vytvořen vyhodnocením několika tisíc snímků). Expozimetr má dva obvody, obvod CdS byl umístěn v polopropustném zrcadle a obvod SBC byl pod zrcadlem. Jak to funguje si můžete přečíst zde.

 

Olympus OM-10 QUARTZ

Olympus OM-10 QUARTZ

 

OM-10 se dočkala ještě dvou modifikací. Model OM-10 QD (Quartz) se dodával s pevnou zadní datovou stěnou a model OM-10 FC byl dodáván s manuálním adaptérem a byl k dostání pouze na americkém trhu.

 

computogram

 

Olympus OM-20

Vyráběl se od roku 1983 v černém i ve stříbrném provedení. V USA byl dodáván pod označením OM G. Tento model oproti OM-10 nepřinesl žádné větší vylepšení. Jedinou větší změnou znamenal návrat voliče časů na bajonet a PC synchronizace časů s bleskem. Dále možnost připojit grip na pravou přední stranu těla pro lepší držení. Malou a celkem nevýznamnou změnou byla vylepšená páčka voliče kompenzace expozice a nová matná ploška na matnici (Lumi Micron). Rozměry těla byly 135x84x50 mm a hmotnost 430g.

Olympus OM-20

Olympus OM-20

 

Olympus OM-30

Prodáván byl od roku 1983 v černém a stříbrném provedení. Pro některé trhy nesl tento model označení OM F. Rozměrově i váhově na tom byla OM-třicítka stejně, jako OM-20. OM-30 byl prvním fotoaparátem Olympusu, který měl autofokus, ale pouze s objektivem Zuiko Zoom 35-70/4 AF, který měl v sobě zabudovaný elektromotorek, napájený třemi AAA bateriemi. Automatické ostření se spouštělo tlačítkem na objektivu. Při použití jiných objektivů OM řady se muselo ostřit ručně, správné zaostření však bylo indikováno v hledáčku. OM-třicítka s autofokusem se nesetkala s příliš velkým úspěchem. Autofokus byl pomalý a nepřesný. V době, kdy Olympus uvedl další tělo s autofokusem (rok 1986 model OM-707 – viz dále), byla již rok na trhu Minolta se svým revolučním modelem Maxxum 7000. Příliš pozdě bylo pro Olympus vyvíjet další těla s autofokusem a tak Olympus opustil OM systém a začal vyvíjet a vyrábět řadu „IS“. Ale to už je jiná historie.

Olympus OM-30

Olympus OM-30

 

Olympus OM-40

V roce 1985 byl uveden na trh model OM-40, na některých trzích se prodával pod označením OM-PC a byl k dispozici pouze v černé barvě. Rozměrově na tom byl tento model takto: 135,5x86x53mm a vážil 460g. Nebyl to však nástupce OM-30, ale spíše OM-20. Podpora autofokus zde není. Tento model měl pogumované tělo, programový a manuální režim, režimy priority clony a automatiku. Přibyly dvě nové funkce. První funkcí je TTL blesková automatika. Tou druhou pak zónové měření expozice, tzv. ESP. Při tomto způsobu měření světla systém pracuje se dvěma zónami, střed a okraje. Pokud systém zjistí velké jasové rozdíly mezi středem a rohy (např. postava oděná v tmavý šat před bílou stěnou), bude ignorovat rohy, aby se správně exponoval střed. Tento režim funguje, jen pokud fotografovaný objekt máme umístěný ve středu hledáčku. Další změnou bylo rozšíření rozsahu ASA (ISO) až na 3200 a přibyla i čtečka DX kódu.

Olympus OM-40

Olympus OM-40

 

Obrázky a texty byly převzaty z oficiálních stránek a z propagačních materiálů Olympus Corporation.

 



Podobné články:

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(poviné)

(poviné)